Zde je moje recenze na brněnský koncert Linkin Park ve Velodromu, 17tého června 2008, a to hned od rána, až do posledních chvilek koncertu, prostě jak jsem to celý den prožil, jak jsem viděl a slyšel koncert, a moje pocity.
_______________________________________________________
Vše už začínalo dnem 16tého června 2008, tedy den před koncertem, kdy jsem byl nedočkavý jak malé děcko a na nic jiné než na koncert v Brně jsem nemyslel. Jak konečně obíhal den, a přišel večer, říkal jsem si že to konečně uběhlo a už se jen vyspím.
Ráno, někdy (nevím už přesně) asi okolo sedmé hodiny jsem se probudil, ještě nachvilku sedl k PC, nachystal si věci a psychicky připravil na náročný den, kdy poprvé uvidím svou největší drogu, a to naživo - Linkin Park, jak na Meet and Greet tak i v akci, na koncertě. Na koncert jsem měl jet s kamarádem a měl nás vést můj opravdu ''ochotný tatínek'', ale jelikož se mu kousek ráno od mojeho baráku podařilo oťuknout auto, byl jsem dost nasraný protože byl odvoz náhle pryč. Pak jsem sedl k netu, podíval se na spoje, domluvil se s kámošem po telefonu a šup na nádraží, ledva jsem to stihl, ale stihl, a to ještě celý uřícený. Pak jsem se ve vlaku ještě
domlouval po telefonu s kámošem, a pak jsem volal Linkingirl a Pištíkovi197 že se to všechno dojeb*lo a že dorazím opožděně. Pak mi průvodčí doporučila jiný spoj, kde v Hranicích přestoupím, a pak už nemusím, protože jsem měl po cestě několik přesedů. Když jsem tam dorazil, měl jsem asi hodinu a půl volno, tak jsem se ještě domlouval s kámošem, ale bohužel se pokazila další věc - jelikož jsme se nepřišli ráno domluvit s jeho rodiči aby věděli co a jak (prostě to nešlo stihnout, už ten vlak jsem sotva stihl) tak mu koncert zatrhli (měl jít na koncert za volný lístek) a tím pádem další komplikace - pojedu sám, kámoš nepřistoupí a taky budu bez foťáku který měl s sebou. Pak jsem se ještě domlouval s pár lidma po telefonu, mezitím čas utekl, a stihl jsem ještě i posvačit jeden banán (asi jediné jídlo v ten den co jsem do sebe hodil) a nastoupil jsem do očekávaného vlaku.
Jak jsem nastoupil, vlak byl samozřejmě a bohužel plný, kde jsem asi 5 minut chodil furt a furt dokola a hledal volnou kabinku. Pak jsem narazil na kabinku kde seděli 2 holky v LP věcech, tak jsem si k nim přisedl a jelo se (tu jednu se mi při nasedání podařilo nechtě bouchnout tubou do hlavy, v které jsem měl připravený plagát na Met and Greet aby se nezničil, plus vstupenku a vytisknutý mail z LPU). nějakou chvilku jsme pokecávali, a pak byl za vlak náhradní autobus, tak se zastavilo, přestoupilo se do autobusu a jelo rovnou do Brna. Za to zbytečné prodloužení cesty ve vlaku a pak v autobusu tam byla aspoň sranda, chvilkama jsme kecali a chvilkama spali, pak mi ještě volal Števo (Pištík197) kde jsem, a později i eandy mi psal smskou totéž. Pak zhruba po jedné hodině jsme konečně dorazili na - BRNO HL.NÁDRAŽÍ, kde jsme asi půl hodiny koumali jak se dostat k výstavišti, k Velodromu. Po nekonečném ''zjišťování'' jsme nasedli do autobusu (teda tramvaje či co to je, tady v té prde*i do nejezdí) a jeli na Mendelovo náměstí (myslím že nějak tak) kde jsme přesedli na další autobus který nás vezl konečně před Velodrom.
Při příjezdu jsme se rozešli, a ani mi to jako místo konceru nepřipadalo.
Když jsem viděl to kolem, tak jsem si říkal ''doprdele co to je'', ale i tak mi to bylo ejdno, protože jsem se těšil na LP. Pak už ubíhal den až do večera docela ''nudným způsobem'', kdy jsem postřetával pár lidí, např. Pištíka, eandyho (toho jsem viděl jako prvního, ale stejně střet nic extra, ten bydlí kousek ode mě, Chazzyho, Linkingirl (s tou jsem strávil skoro celý den čekání) a další, některé jsem i poznal ale nebavil se, a taky určité lidi se mi nepodařilo bohužel najít, a zrovna málo jich nebylo, ale co už nadělám. Navíc částečnou příčinou toho byl můj mobil - shit co chcípá každých 5 minut, takže se mi většinou nepodařilo s někým spojit, nebo to zdechlo a i v jednom případu jsme spolu kecali po telefonu ale nepotkali se, bohužel ... Pak den ubíhal a ubíhal, někdy kolem páté až půl šesté se začalo pouštět, mezitím jsem se ještě střetnul s Kolim, a čekalo se na Meet and Greet.
Pak někdy v 6 hodin už jsme byli ve střehu (myslím lidi z LPU co putovali na MaG) a nahlásili se, a samozřejmě také si vzali LPU PASS (bílý náramek LPU bez kterého vás tam nepustí, ještě jsem ho nesundal, koupu se s ním, spím s ním, prostě ho mám furt, asi ho nesundám :D, jo a ještě k tomu papírek s pravidlama) a čekali. Mezitím přijel můj fotřík, který mi dovezl ségřin foťák, stihl jsem s ním být tak tak a už jsme šli s lístkem za branku, kde jsme chvilku čekali a pak přišel jeden ze securiťáků LP (plus ještě asi 2 češi, nebo jeden .. ti nám to překládali) a začal nám vysvětlovat pravidla Meet and Greet, tedy autogramiády, setkání s kapelou. Mezitím jsme šli do úzkého vchodu vedle autobusu kde nám kontrolovali LPU passy (mezitím se tam ještě spala nějaká moderátorka) a vyvedli nás po schodách nahoru, kde jsme venku u zábradlí
čekali na MaG a sledovali předkapelu Enter Shikari, která mezitím řádila. Pak předkapela dohrála, ještě chvilku to trvalo, a už nás vedli. Vedli nás zpátky vchodem kterým jsme tam přišli nahoru, do ''předmístnosti'', kde už jsme se blížili k samozným Linkin Park. Pak nás pomalinku odváděli do malé, tmavé místnosti, kde seděli u velkého stolu samotní Linkin Park.
Pak nastal okamžik, kdy jsme se v této místnosti začali pomalu ocitat. Vypadalo to nějak tak jako na tom obrázku napravo, mimochodem ten ksicht napravo vedle toho černocha jsem já =). Celé to proběhlo
asi nějak takhle, byla to opravdu rychlovka. Byl jsem úplně mimo, a nedokázal říct ani slovo, navíc se mi asi první dva snímky nepovedly nebo jsem blbě zmáčkl spoušť, a potom jsem nějakým nechtěným způsobem drbnul do foťáku, chtěl si vyfotit Mika, a ejhle zakázaný blesk se vyrojil :D, securiťá na mě brblal něco ve stylu ''no flash'' (blesk můžete vidět v tom videu když budete ve střehu kolem 12té sekundy, a navíc tam je krásně vidět můj plakát, točil to někdo za mnou, asi o 2 místa, ještě si toho můžete všimnout např.
tady okolo 40té sekundy), a než jsem se vzpamatoval byl jsem na konci, u Chestera, který dopodepisoval plakát a pomalu mi ho podával. Ještě jsem mu stihl říct ''Thank You'', on se na mě usmál a řekl mi totéž, na to nikdy nezapomenu. Btw. Na konečnou fotku Mika s Jouem se můžete podívat
tu. Nakonec plakát vypadá nějak
takto (sry za kvalitu, některé podpisy nejdou vidět) a celý plakát se přeměnil na obraz - nechal jsem si ho zarámovat =).
Pak, když jsme vyšli, pustili nás pomalu dolů, do Velodromu, kde jsme si už fleky měli najít podle sebe, a jak jsme se taky protlačili. Mezitím jsem si ještě stihl koupil LP tričko které jsem si nechal u Linkingirl a šli jsme dolů. Pak jsme se ''nechtěně'' odtrhli, já od Linkingirl a MCchazze, pak jsem se někde zařadil asi 15-20 metrů od pódia (hm jinam to už nešlo) a čekal jsem. jako všichni kolem. Pak se začalo zdvyhat velké plátno vzadu na stage, hudba která hrála před koncertem už doznívala, a lidi řvali a řvali. Poté, když plátno s velkým nápisem LINKIN PARK bylo asi ve 3/4 zdvyhání, se ozvala pekelná rána, lidi ožili ještě víc a tím začalo nové natuněné intro songu
One Step Closer, na staghe vystoupil Joe s Robem, lido ožívali čím dál víc a všichni popadali foťáky a mobily a natáčali. Při konci intra lidi nenormálně řvali, a následoval
nástup zbytku kapely, tedy Chestera který se tam proletěl, Mika, Brada a Phoenixe. Já jsem byl v totálním tranzu (vlastně skoro furt), skoro si na to nepamatuju, ale i s utřepanou rukou jsem si to nahrál na video. Při ''Shut Up'' byl odvázaný celý stadion s fanouškama. Pak, co zazněly poslední tóny outra One Step Closer, tak začalo
Lying From You, opět s novým intrem, kde všechni dali ''hands up'', a jelo se. Po LFY začal hit, a to
Somewhere I Belong, se studiovým začátkem, totíž bez intra, ale i tak to bylo každému jedno, a všichni zpívali a vyřvávali si svoje hlasivky, co to šlo. Pak nastoupila vypalovačka
No More Sorrow, kdy jsem byl úplně mimo a skoro celý song si nepamatuju ... Taktéž, jako následující songy si nepamatuju
Papercut (který byl docela pecka, ale opravdu moc si toho nepamatutuju) a
Points Of Authority, z kterého si pamatuju pouze intro, kdy Mike rapovat song Petrified. Po tomto songu ještě zaznělo jeho
nové outro, které stejně většina stadionu neznala, takže všechni jen čuměli, ale světelné efekty byly nádherné. Pak nastala asi minutka a půl ticha, než začal první song který LP (tenkrát ještě Xero, bez Chestera) napsali, a to samozřejmě
Reading My Eyes, který rozduněl velodrom. A navíc ho stejně část publika neznala, takže skoro brečeli dojetím že jim LP hrajou nový song, ale byly v omylu.
Po skončení Readingu se Velodromem začal ozývat instrumentální song Wake, ve formě
Wake 2.0 a a pak hnede navazující Given Up, ve kterém všichni tleskali, řvali, a pokyvovali rukama. Po té navazovalo kytarové intro
From The Inside, kdy mi vyloženě běhal mráz po zádech, a ještě k tomu ty světelné efekty. Awesome! FTI byla prostě pecka, a nemůže si od toho pomoct,
a taky jsem při tomto songy ožil naplno. Pak Chester prohlásil '' You are fuking killing tonight! '' a chvíli na to začal nejaktuálnější singl
Leave Out All The Rest, při kterém už jsem byl ožitý. Pomalu se vylepšovala atmosféra, když se začalo ztmívat. Když byla téměř tma tak začal asi nejznámější a nejúspěšnější song LP -
Numb. A můžu dodat, že tento song jsem si užil opravdu ze všech nejvíc, celý stadion žil, všichni zpívali, mávali rukama ... (malé btw. já jsem nemábal rukama, ale tou tubou, v které jsem měl plakát, byl jsem o to výraznější, chvilku na mě čuměl i Joe, teda na tu tubu). Po Numbu, Mike hrál krásné tóny na piánko, a tím pomalu ale jistě začal
The Little Thing Give You Away, který půlku Velodromu dojal, až někteří skoro brečeli. Po Little Things začal
Breaking The Habit, který byl sice vez intra, ale i tak ho Chester odzpíval na výbornou.
Posední slovo v acapellovém outru - tedy ''tonight'' nechal Chester zazpívat divákův, a uklonil se, pak všichni začali tleskat na
Shadow Of The Day,
který měl krásnou atmosféru, a Chester v něm hrál si na svoji překrásnou kytaru =). Potom od stagezačali svítit oslepující světelné efekty, při kterých začal
Crawling, který měl Reanimation intro (v kterém jsem volal kámošovi ať si poslechne aspoň kousek když se to zesr*lo...), a ikdyž ho něka extra nežeru, tak to bylo i na to beautiful. Při songu, který vyloženě dostal Linkin Park dopředu, všichni žili, a i ten kdo se nudil ho to nenechalo spát - tím myslím samozřejmě
In The End, kde jsme měli část kterou jsme my fanoušci odpívali jen a jen my, a tím myslím samozřejmě ''
I've put my trust in you, pushed as far as I can go,and for all this, there's only one thing you should know..''. Hned po té jak Joe dohrával tóny In The End, začal
Blled It Out, kdy všichni hands upovali a tleskali. Podle mě to byl druhý nejlepší song, po Numbu. Když začalo
Robovo sólo, tak jsem se skoro posr*l, a to ještě neb při rozjezdu, a můžu říct že to bylo jedno z nejlepších bubnových sólek co jsem kdyb u Roba slyšel =), po té si Chester tradičně hrál s fanoušky způsobem ''you say ooooOOOO ... ooooOOO .. ooOOOOooo .. oooOOOooo ..'' a ''i bleed it out digging deeper just to throw it away'', kde z toho vznikla pěkná spolupráce. Po Bleed It Out byl přídavkový break, kdy Mike poletoval s kytarou po stage, než si sedl ke svému keyboardu a a začal hrát tóny Pushing Me Away, respektive jeho piano verze, v
kterém někteří brečeli dojetím, a někteří skoro spali. Při začátku
What I've Done, tedy songu, kterým si LP získali nové fanoušky, všichni začali řvát,
a zpívali po celou dobu ... I start again =) ... Pak přišel úplný vrchol, respektive konec toho, na co jsme čekali téměř rok od pražského koncertu. A tím myslím vypalovačku
Faint, ve kterém už jsem fakt skákal z posledního ... Při outru už jsem nemohl, ale i tak jsem si užíval závěr koncert jak se má ... Při posledním výkřiku Chazze zaznívali poslední výkřiky a potlesky od fanoušků, pak se s náma skupina loučila, Mike hdil mezi fans flašku, Rob paličky, Chester svoje řádně propocený třičko, a eště nějaké ty trsátka a i setlist. Pak vše skončilo, Chester odtancoval, Joe si sbalil saky paky a šlo se neskutečným pomalým způsobem z Velodromu ...
Pak jsem vyšel ven, a to víte, nebyl jsem jediný koho bolely nohy a také jsem ledva mluvil, ale to tak po koncertech bývá. Pak mi zase stále a stále chcípal můj shiťácký mobilek, a nemohl jsem se dovolat jak na tatu, tak na Linkingirl kterou jsem nemohl najít, a měla moje tričko, ale naštěstí mi ho poslala poštou. Kdo mě zachránil tak to byl asi kubo, který za mnou došel a pučil mi svůj mobil abych zavolal taťkovi, a ještě jsem mu ukázal můj podepsaný plakát (díkec, snad jsem ti moc neprovolal za tu minutku :D),pak jsme se rozdělili a šel jsem podél benzínky, kde jsem ještě zastavil Števa se SoNi, kterým jsem ještě taky ukázal plakát (a to ještě několik lidí se ptalo kde jsem to koupil, hm - metalshop.cz + zkrášlené na Meet and Greet :D), rozloučil se, a šel k autu, kde jsem odtelefonoval potřebné z taťkového mobilu. Pak už jsme jeli domů, po cestě jsem konečně na benzínce mohl jít po celém dni na zachod, nebo v Brně se nedalo nikde. Asi za 2 hodiny jsem dojel domů, hned jsem dal na net 2 videa, setlist (který jsem si zapisoval v průběhu show na mobil :D), mojich pár fotek, a šel chrnětm a snívat o tom co jsem rpožil, a ještě bych to několikát zopakoval...
____________________
Plusy a mínusy koncertuPlusy:
+ Dobrá atmosféra
+ Show byla odehrána bez chyba na výbornou
+ Světelné efekty
+ Spolupráce fanoušků s kapelou
+ Koncert začal přesně
Mínusy:
- Malá komunikace s publikem
- Vzhled Velodromu
- Zařízení akce organizátory
- Půlka koncertu odehrána za denního světla
- Kvůli přesnému zahájení koncertu bylo Meet and Greet fofr
Hold, v každé výhodě je nevýhoda, a v nevýhodě výhoda.
pizzy. Pak se čekalo, některé vsetínské fanynky na nás žárdili že nás Nick zase nechal tam kde by chtěly 
být. Tentokrát jsme si pěkně chytli první řadu, já přímo pod Nickem, během koncertu jsem mu i mohl došáhl na basu, ale zhazovat ho samozřejmě nebudu. Pak se začalo pouštět, čekalo se dýl, a pak byl zase úvod koncertu. Ve Zlíně bylo bohužel málo lidí, možná okolo 300, ale zase vládla skvělá atmosféra, ještě lepší než ve Vsetíně. Koncert byl bombový, jako každý koncert Dizmas. Setlist byl skoro (vlastně) totožný, jako ve Vsetíně. Jako otvírák padl opět Play It Safe. Tady máte video kte můžete vidět i zmíněné odpočítávání v předchozím příspěvku :). Czech it out:
trošku špatně, takže jsem si poslední den s Dizmasama moc neužil. Ještě před workshopem jsme odchytli Nicka, a šli se projít po Zlíně, asi na půl hoďku, no možná i hoďku. Pak jsme došli do malé klubovny (už nevím jak se to jmenuje) a začal workshop, kde Dizmas jen hráli, žádné ''učení'' jako ve Vsetíně nebylo. Poslední vystoupení je poslední vystoupení, bylo super jako všechny. Na fotce vedle můžete vidět jak to vypadalo. Pak večer nastalo nekonečné loučení, které bylo docela dojemné, ale nějak jsme se rozloučit museli.
.jpg)
